Trocha nostalgie nezabije - tohle je dopis, který jsem psala před pěti lety! Tehdy byl synáček na startu školkové kariéry...zítra jde do třetí Bé :)

johánkovi 9.9.2013

Tak zítra jdeš zase do Budky školky. V tomto týdnu podruhé ... a já jdu zítra do práce, v tomto týdnu poprvé ... no vlastně ... v uplynulých třech letech poprvé :) ... nová etapa začala a Ty si vedeš výborně, věřím, že to zvládnu i já a zaběhnem ten nový životní řád "školka (Ty) - práce (já)" lehce, ozubená kolečka do sebe zapadnou a my si budem užívat nových zkušeností, zážitků, kamarádů ... a jestli kolečka někdy zaskřípou? promažem a jedeme dál :)

Než jsi usnul snažila jsem se Ti tuto novou situaci nastínit, s důrazem na to, že zítra se musíme do školky vypravit svižně, bez zbytečných prostojů - "hodinového" vybírání trička, škemrání o pohádku a následného kvílení po mém zamítnutí, škemrání, že místo pohádky teda s pejskama ven, na zahradu atd. ... no snídani celkem zhltneš, takže tady bez námitek...každopádně se vždycky celkem snažíš oddálit okamžik kdy vyrážíme z domu ku školce... - a to zítra ráno nemůžem potřebovat. V 8:00 se mám hlásit i já na pracovním poli ... v zápalu vysvětlování Ti tedy jak půjdeš zítra do školky a já do zaměstnání jsem prohlásila pár blbostí, jež jsem snad záhy osvětlila a uvedla na pravou míru, byla to prostě ukázka zaběhnutých vzorců, které má, bohužel, většina dospělých v hlavě - "Ty si budeš hrát" (prohlásila jsem veselým tónem, abych Tě navnadila) "a já půjdu pracovat" (prohlásila jsem tónem o oktávu níž a s poněkud zarmouceným obličejem .. abych Tě zřejmě odradila od toho aby jsi chtěl jít na pracoviště se mnou, nebo aby jsi dokonce v budoucnu s chutí a vesele pracoval?) ... Tvá reakce - "nechci" (co se divím, že, když to tak blbě říkám...) má reakce - zase blbost - "do práce se chodit musí, pracuješ, pomáháš ostatním a pak za to dostaneš penízky, za penízky si můžeš koupit třeba rohlík, máslo..." :D Ježiši!!! no v tu chvíli mi došlo co Ti říkám za zmatky ... tak to přece není, tak by to nemělo být ! takže jaký byl druhý pokus?

já : "zítra musíme výpravu do školky zvládnout dobře a v klidu...mám tu novou práci a potřebuju tam být v osm...tak abychom to všechno dobře stihli...."

Ty: ... (mlčení, nesouhlasný pohled)

já: "ve školce budeš s novýma kamarádama, zažiješ nějaké dobrodružství ... no já v práci taky, tak si o tom můžem potom povykládat"

Ty: ... (mlčení, nesouhlasný pohled)

já: "no je to tak zařízené na světě, když člověk vyroste začne pracovat a tím pomáhat ostatním lidem ... třeba naše babička radí lidem jak mají stavět domečky a já zítra budu pomáhat malým dětem (menším než jsi Ty), aby se cítily dobře, i když budou samy bez maminky... když pomáháš, nebo třeba něco vyrábíš ostatní to mohou ocenit penízkama ... a Ty zase můžeš těma penízkama ocenit ostatní a koupit si co potřebuješ ... třeba rohlík a oceníš pekaře, který ti ho upeče nebo farmáře, který se stará o kravičky a vyrábí máslo z jejich mléka ... " atd atd o bártrovém obchodu kde nedochází k žádnému peněžnímu toku jsem zatím nemluvila, ale i na to brzy dojde :)

joo Johánku je to velké téma :) pro sebe jsem si tak začala přemýšlet o všech možných zaměstnáních a jak které lidem pomáhá ... dnešní otázka tedy zní - je pro nás, teď a tady, důležitější popelář, který vyváží odpadky každý týden a nenechá nás v nich utopit ... nebo vědec, který bádá, celé dny zavřený v laboratoři s výhledem, že jednou snad něco převratného předá světu? ... hm? :)

Prosímtě, až vychodíš tu školku, ukončíš povinnou školní docházku, potom třeba nepovinnou ... prosímtě až začneš pracovat, ať to bude cokoliv ... dělej to rád, s radostí, ať Tě to naplňuje, ať předáš lidem to nejlepší ze sebe ... ať už jako popelář, nebo vědec :)

Miluju Tě. maminka ♥

---------------------------------------------------------------------------

Tento krásný text je z knihy Prorok - autor Chalíl Džibrán

"Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.

A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejích tělům, ne však jejím duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.

Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná svou silou, aby jako šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.

Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný."